Mámo, řekni, co to máš,
jakou knížku v rukách máš,
černý obal s křížem v dlaních schováváš.
Řekni proč s ní chodíš spát,
chci to tajemství tvé znát,
dospělá jsem, už nemusíš se bát.
Zákon dnů, co kolem nás dával svět dával čas,
bible skrývá to, co měl by nosit den;
zanechá ti v duši pláč, proč to všechno je
a nač, pomáhá, když na dně zmírá touhy sen.
Staré listy otvírám, čtu si slova, které znám,
kdo to napsal, mámo, řekni, kdo to psal.
Ten nás musel dobře znát, život žil snad tisíckrát,
zas ji schovej, mámo, každý by se smál.
Zákon dnů, co kolem nás dával svět dával čas,
bible skrývá to, co měl by nosit den;
zanechá ti v duši pláč, proč to všechno je
a nač, pomáhá, když na dně zmírá touhy sen.